Motor dospívání

Adolescence není jen o emocích a nevyzrálé prefrontální kůře. Je to také období, kdy mozek začíná intenzivně vyhledávat odměny – zážitky, uznání, dobrodružství. Hlavní roli v tom hraje dopamin a část mozku zvaná ventrální striatum.

Centrum motivace

Ventrální striatum je část mozku, která rozhoduje o tom, jakou hodnotu přikládáme věcem kolem sebe. Je to naše vnitřní „hodnotící komise“ – posuzuje, jestli se nám něco vyplatí a jak moc nás to láká. Také zaznamenává a ukládá do paměti, když uděláme chybu a naše očekávání se nenaplní. 

Když ventrální striatum zachytí možnost odměny, zapojí dopamin a mozek vyšle signál: „Tohle stojí za to!“ Proto cítíme touhu, očekávání nebo radost. Naopak, když odměna nepřijde, ventrální striatum si tuhle zkušenost zapíše – učí se z chyb a příště už ví, že tudy cesta nevede.

Tohle centrum motivace je u dospívajících mimořádně aktivní. Proto jsou tak vnímaví k odměnám, ale ne vždy k těm, které dávají smysl nám dospělým. Rodiče často říkají: „Můj syn by udělal cokoliv, aby zapůsobil na kamarády, ale přitom není schopen se pravidelně připravovat na přijímací zkoušky na SŠ.“ To je přesně ono – motivace funguje, jen míří jinam, než bychom čekali. 

Ve znamení spolupráce

V metafoře „řidič a navigátor“ popsané v článku Emoční bouře by ventrální striatum bylo jako svítící billboard u silnice:*„Sjezd k McDonald’s za 2 km.“ nebo „Uznání vrstevníků – odbočte vpravo.“

Jakmile ventrální striatum zachytí lákavou příležitost, okamžitě aktivuje touhu po odměně.

• Amygdala – řidič – reaguje silnými emocemi vzrušení.

• Prefrontální kůra – navigátor – má v ideálním případě posoudit: „Je to bezpečné? Má to smysl?“

Jenže navigátor je zatím nezkušený. A tak se často stává, že lákavý billboard přehluší jeho hlas – a dospívající pod vlivem výše zmíněných částí mozku sjede ze silnice směrem za odměnou.

Přitažlivost rizika

Možná vás napadne: „Když je jejich mozek tak citlivý na odměny, neměly by jim stačit i drobnosti, třeba čokoláda?“

Jenže právě tady se ukazuje další paradox:

• Dopamin má rád novinky. To, co je nové, neprobádané, nebo co přináší sociální uznání, spouští jeho uvolnění nejsilněji. Na opakované podněty reaguje slaběji.

• Odměna přebíjí varování. Pokud ventrální striatum zahlédne „billboard“ slibující vzrušení nebo sociální status, jeho signál může být silnější než hlas navigátora.

• Riziko je součástí hry. Pro dospívající je zážitek, i když riskantní, často „hodný ceny“ – protože pocit odměny je v jejich mozku intenzivnější než u dospělých.

Rozpolcení

Psychologové Ronald Dahl nebo Laurence Steinberg zjistili, že dospívající jsou při uvažování o riziku doslova rozpolcení. Dokáží fungovat ve dvou stavech mysli:

• Studená kognice – když o situaci přemýšlí v klidu doma, uvažují racionálně. Mají např. jasnou představu, že pít alkohol na noční akci nechtějí.

• Horká kognice – když se pak ocitnou přímo na akci, obklopení kamarády a emocemi okamžiku, jejich rozhodování se změní. Touha po odměně a vliv skupiny snadno přebijí původní racionální plán.

To vysvětluje, proč vás může překvapit, že vaše dítě dokáže doma rozumně argumentovat, ale pak se v reálné situaci zachová úplně jinak. Jejich způsob myšlení a rozhodování závisí na prostředí a emočním naladění, ve kterém se právě nacházejí.

Světlá stránka dopaminu

Naštěstí to má i svou pozitivní stránku. Stejný systém, který je žene do rizika, jim zároveň:

• Dodává energii učit se nejefektivněji v životě.

• Pomáhá udržet pozornost tam, kde vidí smysl a zpětnou vazbu.

• Umocňuje prožitky z koníčků, sportu nebo umění – a tím posiluje motivaci rozvíjet se.

Jinými slovy: když se podaří rozsvítit „billboardy“ se správnou reklamou, ventrální striatum se stává obrovským motorem pro rozvoj a učení v dospívání.

Co si z toho odnést

1. Rozpoznejte billboardy. Vnímejte, co je pro vašeho teenagera tou lákavou odměnou – může to být uznání vrstevníků, zdravá míra adrenalinu nebo pocit úspěchu ve sportu.

2. Směřujte energii k bezpečným odměnám. Nabízejte příležitosti, kde dopamin přirozeně vyplavuje – sport, umění, soutěže, projekty.

3. Nezlehčujte touhu po zážitcích. Je to biologicky dané. Hledejte cesty, jak ji naplnit bez zbytečných rizik.

4. Připravte je na billboardy předem. Když jde dospívající na akci, kde bude alkohol, ptejte se: „Co řekneš, když ti někdo nabídne?“ Předem připravená odpověď mu usnadní odolat tlaku.

5. Pamatujte, že navigátor sílí. S každým rokem má prefrontální kůra větší vliv a míra plánování a seberegulace bude společně se zkušenostmi narůstat. 

Tip na doma 

Až příště budete stát před konfliktem typu: „Proč tam musíš jít, je to nebezpečné?“ zkuste si uvědomit nastavení dospívajícího mozku ve vztahu k potřebě novosti, rizika a přijetí vrstevníky. Lepší než mnoho věcí zakazovat je hledat cestu jak zajistit co největší bezpečí, budovat důvěru a vést dospívající k přemýšlení o vlastní odpovědnosti a rizicích v daném kontextu. Cílem je, že i když udělají chybu budou k vám mít takovou důvěru, že zvednou telefon a řeknou: „Mami/tati potřebuji tvoji pomoc.“