Ani dítě, ani dospělý

Pamatujete si, jaké to bylo, když vám bylo 13? Možná jste chtěli být dospělí, ale uvnitř jste se pořád cítili jako děti. Nebo naopak – cítili jste se dospěle, ale od okolí jste dostávali reakce, které patřily spíše dítěti. A dost pravděpodobně se to lišilo situaci od situace. Prostě chaos.

Teď jako rodiče stojíte na druhé straně. Díváte se na své dítě, které prochází přesně tou samou dlouhou a bouřlivou proměnou. A to není jednoduché. Ani pro něj, ani pro vás.

Strašák jménem puberta

Dospívání je období přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Trvá zhruba od 10 do 18 let. Ale změny v mozku pokračují i dál – až do 25 let. Puberta a dospívání se často zaměňují. Jaký je mezi nimi rozdíl?

• Puberta – tělesné zrání vyvolané hormonálními změnami, probíhá zhruba do 12–13 let.

• Adolescence (dospívání) – zahrnuje nejen pubertu, ale i psychické, kognitivní, emoční a sociální proměny.

Když se na to podíváme z výšky, je dospívání a raná dospělost dlouhé životní dobrodružství. Období, kdy se dítě mění v dospělého člověka – a my se mu v tom snažíme (více či méně úspěšně) pomáhat.

Mozek nad hormony

Když rodiče slyší slovo „puberta“, často si vybaví hormony, náladovost, vzdor, riskování nebo hádky. Jenže za tím vším nestojí jen hormony, ale především vývoj mozku. Mozek teenagera se mění tak zásadně, že ho někteří neurovědci přirovnávají k „rozbořenému staveništi“. Je to doba, kdy nevyužité mozkové spoje zanikají, budují se nové a mozek se přepojuje, aby byl rychlejší a efektivnější.

Děti už nepřijímají všechny podněty automaticky jako dřív. Začínají si vybírat, co chtějí a nechtějí vnímat, čemu se chtějí věnovat a co nechají být. To, že vám dospívající „odsekává“ nebo riskuje víc, než byste čekali, není primárně vzdor. Je to odraz přeorganizovaného mozku, aktivní amygdaly a ještě nevyzrálé prefrontální kůry.

Rekonstrukce od základu

Dá se říci, že v dospívání nezůstane kámen na kameni. Proměnou prochází tělo i mysl. Neviditelné, ale zásadní změny se týkají například:

• tělesných proporcí a jejich vnímání

• zrání mozku a vlivu na psychický vývoj

• vývoje myšlení a přístupu ke světu

• zpracování informací a řešení problémů

• prožívání emocí a schopnosti je regulovat

• vztahů s rodiči a kamarády

• experimentování a hledání vlastní identity

Říkáte si: Aha, to není rekonstrukce bytu 1+1, ale celého bytového komplexu. Přesně tak. A stejně jako u rozsáhlé přestavby je i tady potřeba čas, šikovní řemeslníci i trpěliví učni.

Výzva pro obě strany

Paradox dospívání spočívá v tom, že tělesné změny výrazně předbíhají změny psychické. Vaše patnáctiletá dcera už vypadá jako mladá žena, ale pořád jí může přijít vzrušující jet v autě s nezodpovědným řidičem. Syn má svaly a hluboký hlas, ale v emocích je pořád hodně kluk. A vy se sami sebe možná ptáte: „Jak jim mohu důvěřovat, když vidím, že se takto chovají?“

Jsme u jádra nejběžnějších paradoxů tohoto vývojového období. Váš dospívající:

• chce svobodu, ale pořád potřebuje vaši podporu

• touží po nezávislosti, ale bezpečné zázemí domova je pro něj klíčové

• odmítá vás, ale stále vás potřebuje víc, než si myslíte

• bojuje za to, že vaši podporu nepotřebuje a že všechno zvládne sám

Tip na doma

Zkuste si občas položit otázku:

„Jak bych si přál/a, aby moje dítě jednou vzpomínalo na to, jak jsem ho provázel/a dospíváním?“

Odpověď vám může být skvělým kompasem ve chvílích, kdy je to těžké.