Ty jsi ale vyrostl/a! Rostou dospívající přes léto rychleji?

Každý rok se po letních prázdninách opakuje podobná situace.

Do dveří třídy, poradny nebo terapeutovny vstoupí dospívající, kterého jsme několik týdnů neviděli, a nám téměř automaticky vyklouzne:

„Ty jsi ale vyrostl!“

Někdy se skutečně zdá, jako by děti během července a srpna povyrostly o několik centimetrů. Kalhoty jsou najednou krátké, boty malé a z dítěte, které jsme znali na konci června, je v září téměř dospělý člověk.

Opravdu ale děti a dospívající během léta rostou rychleji?

Může za to, jak tvrdí některé články, delší spánek, více slunečního světla a volnější prázdninový režim? Nebo je naše překvapení způsobené především tím, že jsme je několik týdnů neviděli?

Odpověď není tak jednoznačná, jak by se mohlo zdát.

Co je to růstový spurt?

Růstový spurt je období, během kterého se tempo tělesného růstu dítěte nebo dospívajícího na určitou dobu výrazně zrychlí.

V období puberty jde především o rychlý růst kostry do délky, zejména dlouhých kostí končetin, ale také páteře a dalších částí kostry. Současně se mění tělesná hmotnost, proporce i celkové složení těla.

Výrazný růstový spurt je pro lidské dospívání typický. Jeho začátek, délka a intenzita se však u jednotlivých dospívajících výrazně liší.

Takže ano, růstový spurt k období dospívání skutečně patří. Ale…

Děje se to výrazněji v létě?

Načasování pubertálního růstového spurtu je velmi individuální. U dívek obvykle začíná dříve než u chlapců, ale i mezi dospívajícími stejného pohlaví mohou být rozdíly v řádu několika let.

Zatímco jeden třináctiletý chlapec už může mít nejrychlejší období růstu za sebou, u jeho stejně starého spolužáka může teprve přicházet.

Vedle pubertálního růstového spurtu se vědci dlouhodobě zabývají také otázkou, zda se rychlost dětského růstu mění podle ročního období. Některé studie skutečně zjistily, že děti v určité části roku rostou rychleji. Jejich výsledky se ale poměrně výrazně liší.

Starší longitudinální studie zdravých dívek a chlapců ve věku přibližně od osmi do osmnácti let zaznamenala rychlejší růst v období zahrnujícím letní měsíce. Jiná studie předpubertálních dětí našla nejvyšší rychlost růstu během jara a nejnižší na podzim (Mirwald & Bailey, 1997; Gelander, Karlberg & Albertsson-Wikland, 1994).

Výzkum dánských dětí ve věku osm až jedenáct let zase ukázal nadprůměrný růst především mezi lednem a dubnem, tedy spíše na konci zimy a na jaře než během hlavních letních prázdnin (Dalskov et al., 2016).

Rozsáhlá pětiletá studie mladších školních dětí došla dokonce k opačnému závěru: děti v ní rostly mírně rychleji během školního roku než přes léto. Autoři však zároveň upozorňují na důležité omezení. Děti měřili pouze na začátku a na konci školního roku, takže nebylo možné přesně určit, ve kterém konkrétním měsíci se jejich růst zrychlil (Moreno et al., 2022).

Výzkumy tedy naznačují, že rychlost růstu nemusí být během celého roku úplně stejná. Nemůžeme z nich ale vyvodit, že všechny děti a dospívající rostou nejrychleji právě během července a srpna.

Jednotlivé studie se navíc liší věkem sledovaných dětí, podnebím, zemí, frekvencí měření i tím, co přesně označují jako „léto“. Šestiměsíční úsek mezi jarním a podzimním měřením nám neřekne, zda dítě vyrostlo nejvíce v dubnu, červenci, nebo září.

Pojem letní růstový spurt proto zní lákavě, ale je pravděpodobně příliš zjednodušující.

Rostou v létě více, protože déle spí?

Jedno z populárních vysvětlení říká, že děti během prázdnin nemusejí brzy vstávat do školy, více spí, a proto také více rostou.

Určitý biologický základ tato myšlenka má. Růstový hormon neboli GH se z hypofýzy uvolňuje v pulzech. Jeden z jeho výrazných pulzů často přichází po usnutí a časově se pojí s hlubokým, pomalovlnným spánkem. Spánek a regulace růstového hormonu jsou tedy skutečně úzce propojené.

Z toho ale ještě nevyplývá, že čím déle dospívající spí, tím více růstového hormonu se uvolní a tím více centimetrů přes léto získá.

Zajímavé výsledky přinesl experiment se čtrnácti zdravými dospívajícími ve věku přibližně jedenáct až čtrnáct let. Každý z nich absolvoval dvě sledované noci. Jednu s běžným spánkem a druhou, během které výzkumníci pomocí zvuků narušovali hluboký spánek (Calvert et al., 2022).

Přestože se během narušované noci množství hlubokého spánku snížilo přibližně o čtyřicet procent, četnost ani amplituda pulzů růstového hormonu se významně nezměnily. Studie byla malá a sledovala pouze krátkodobé narušení spánku, takže z ní nemůžeme vyvozovat závěry o dlouhodobém spánkovém deficitu. Ukazuje ale, že vztah mezi hlubokým spánkem a růstovým hormonem není jednoduchý.

Hluboký spánek a uvolňování růstového hormonu se často objevují ve stejnou dobu. Nemusí však platit, že první přímo a automaticky způsobuje druhé.

Spánek je samozřejmě pro zdravý vývoj dospívajících zásadní. Dostatečný spánek podporuje regeneraci, učení, regulaci emocí, metabolické procesy i celkové tělesné zdraví.

Není ale možné tvrdit, že delší prázdninové vyspávání je prokázanou příčinou rychlejšího letního růstu.

Dostupné výzkumy zatím nedokládají jednoduchý řetězec:

prázdniny → více spánku → více růstového hormonu → rychlejší růst do výšky

Možná jsme si růstu jen nevšimli

Vedle biologických vysvětlení tu ale může působit ještě jeden docela obyčejný efekt:

Několik týdnů jsme je neviděli.

Když se s dospívajícím setkáváme pravidelně každý den nebo každý týden, jeho růst se rozloží do mnoha drobných změn. Několika milimetrů si pravděpodobně vůbec nevšimneme. Postupně si zvykáme na měnící se postavu, obličej i způsob, jakým se pohybuje.

Po šesti nebo osmi týdnech prázdninové pauzy ale vidíme všechny změny najednou. Je to podobné jako u dětí, které žijí ve společné domácnosti s rodiči. Rodiče někdy jejich růst téměř nezaznamenají, zatímco prarodiče, kteří je několik týdnů neviděli, si ho všimnou okamžitě.

Dospívající tedy mohl během léta skutečně vyrůst. Náš dojem náhlého a dramatického skoku ale může být zesílený tím, že jsme neviděli celý postupný proces.

A právě to pravděpodobně ovlivňuje i moji zkušenost z terapeutické praxe. Během školního roku své klienty většinou vídám každý týden nebo jednou za čtrnáct dní. Přes prázdniny se ale často několik týdnů nepotkáme.

Když pak v září znovu vstoupí do dveří, změna je mnohem nápadnější.

Nemusí tedy platit, že přes léto rostli dramaticky rychleji. Jen jsem měla možnost spatřit výsledek několika týdnů růstu v jediném okamžiku.

Puberta se neřídí školním rozvrhem

Pubertální růstový spurt se samozřejmě může s letními prázdninami časově sbíhat a připadnout právě na červenec a srpen. Neznamená to ale automaticky, že ho způsobil letní režim.

Za růstovým spurtem stojí především biologické změny spojené s pubertou. Konkrétně aktivita růstového hormonu a IGF-1 neboli inzulinu podobného růstového faktoru 1, působení pohlavních hormonů, genetická výbava a individuální tempo dozrávání.

Puberta nemá informace o tom, kdy končí školní rok a začínají prázdniny. Některým dospívajícím se proto růstový spurt s létem potká. Jiní rostou nejrychleji během zimy, na jaře nebo v průběhu školního roku.

Výběrové mohou být také naše vzpomínky. Čtrnáctiletého chlapce, který během prázdnin výrazně povyrostl, si pravděpodobně zapamatujeme. Dospívajícího, který rostl pozvolna během celého roku, už méně.

Nejde jen o centimetry

Když po létě řekneme, že dítě „hrozně vyrostlo“, nemusíme reagovat pouze na změnu tělesné výšky.

Během puberty se proměňují tělesné proporce. Končetiny mohou působit delší, ramena širší a postava celkově jiná. Mění se obličej, hlas, držení těla, účes, oblečení i způsob, jakým se dospívající pohybuje a vystupuje.

Výsledný dojem může být velmi výrazný:

„Před prázdninami to bylo ještě dítě a teď přede mnou stojí skoro dospělý člověk.“

Zatímco dospělý často pozoruje změnu s údivem, někdy možná i s obdivem, dospívající ji nemusí prožívat stejně.

Proměna těla během puberty může být fascinující, ale také nepředvídatelná, náročná a mnohdy i trapná. Tělo se může měnit rychleji, než si na něj dospívající stačí zvyknout. Najednou zabírá více prostoru, pohybuje se jinak a přitahuje pozornost okolí.

Dospívající často popisují, že se na svoje tělo nemohou úplně spolehnout. Nevědí, kdy jim přeskočí hlas, zda se začnou potit nebo jestli budou schopni udělat určitý pohyb či cvik.

A právě proto může být dobré přemýšlet i nad tím, zda každou viditelnou změnu musíme okamžitě komentovat.

Můj zážitek z terapie

Před lety ke mně po letních prázdninách přišel čtrnáctiletý klient.

Když vystoupil z výtahu, připadalo mi, jako by od našeho posledního setkání vyrostl snad o patnáct nebo dvacet centimetrů. Byl najednou výrazně vyšší a na první pohled působil úplně jinak.

Okamžitě jsem měla na jazyku: „Wow, ty jsi ale vyrostl!“

V tu chvíli mi ale došlo, že nejde o něco, co by potřeboval slyšet.

Zaprvé si toho určitě sám všiml.

Zadruhé to byl především můj naučený společenský automatismus. Věta, kterou dospělí říkají dětem a dospívajícím po delší době téměř bez přemýšlení. Něco jako prázdninový small talk.

A tak jsem byla raději zticha.

Když jsme přišli do terapeutovny, začal sám od sebe mluvit právě o svém těle. O tom, jak je pro něj poslední období náročné. Jak má pocit, že ho tělo neposlouchá, neumí odhadnout jeho rozměry a neví, jak s ním zacházet.

V tu chvíli jsem si uvědomila, jak snadno bych svou automatickou poznámkou upozornila přesně na něco, co pro něj nebylo radostné ani obdivuhodné.

Bylo to něco, s čím se snažil vyrovnat.

Co si z toho odnést?

Některé děti a dospívající během léta skutečně výrazně povyrostou. Výzkumy ale nepotvrzují, že by všechny děti rostly během letních prázdnin rychleji nebo že by příčinou byl delší spánek.

Studie sezónnosti růstu přinášejí nejednotné výsledky. Spánek je s růstem biologicky propojený a pro zdravý vývoj je nezbytný. Zatím však nemáme důkazy, že více hodin prázdninového spánku automaticky přináší více růstového hormonu a více centimetrů.

Velkou roli může hrát také naše vlastní vnímání. Když dospívajícího několik týdnů nevidíme, zaznamenáme celý součet postupných změn najednou. Růst potom působí rychlejší a dramatičtější, než kdybychom ho pozorovali každý týden.

Možná tedy přes léto opravdu vyrostli.

Možná jsme si toho jen měli konečně možnost všimnout.

A než to nahlas okomentujeme, může být užitečné nechat chvíli prostor tomu, jak změny svého těla prožívá samotný dospívající.

Tip na doma

Dospívající si změn svého těla obvykle velmi dobře všímají. A samozřejmě si jich všímá i jejich okolí.

Nemusíme ale být dalšími lidmi, kteří je na ně upozorní hned v první větě.

Poznámka typu „Ty jsi ale vyrostl!“ samozřejmě nemusí každému dospívajícímu ublížit. Někoho potěší, jiný ji přijme neutrálně. Před jejím vyslovením si ale můžeme položit otázku:

Proč právě teď komentuju výšku dospívajícího? Je pro něj tato poznámka nějak přínosná, nebo jen nevím, jak jinak zahájit rozhovor?

Někdy je přirozenějším začátkem prostě a jednoduše:

„Jaké bylo léto? Ráda tě zase vidím.“

Dáváme tak dospívajícímu prostor rozhodnout se, zda chce o svém růstu a proměnách těla mluvit.

Zdroje

• Calvert, M. E. et al. (2022). Acute Sleep Disruption Does Not Diminish Pulsatile Growth Hormone Secretion in Pubertal Children. Journal of the Endocrine Society.

• Dalskov, S. M. et al. (2016). Seasonal Variations in Growth and Body Composition of 8–11-y-old Danish Children. Pediatric Research.

• Gelander, L., Karlberg, J. & Albertsson-Wikland, K. (1994). Seasonality in Lower Leg Length Velocity in Prepubertal Children. Acta Paediatrica.

• Mirwald, R. L. & Bailey, D. A. (1997). Seasonal Height Velocity Variation in Boys and Girls 8–18 Years. American Journal of Human Biology.

• Moreno, J. P. et al. (2022). Seasonality of Children’s Height and Weight and Their Contribution to Accelerated Summer Weight Gain. Frontiers in Physiology.

• Soliman, A. et al. (2014). Advances in Pubertal Growth and Factors Influencing It. Indian Journal of Endocrinology and Metabolism.y and Metabolism.